Historie

Založení města

Jedná se o poměrně mladé město. Roku 1530 ho založil švédský král Gustav Vasa jako konkurenci protějšímu Estonskému Talinnu. V roce 1812 se stalo hlavním městem. Po dvě století bylo město poměrně klidné, spíše menší a obchodní. V době konfliktů tu v roce 1748 Švédové postavili ostrovní pevnost Sveaborg, dnešní Suomenlinna (v současnosti památka UNESCO) na obranu proti Rusům a útokům z východu. Po roce 1808, kdy uzavřeli Napoleon Bonaparte a car Alexandr I. spojenectví, vypověděli severu válku a po krátké době pevnost Rusové obsadili a chvíli Helsinky spadali jako autonomní město do Ruského velkovévodství. Rusové se zasloužili o změnu hlavního města z Turku na Helsinky, ze kterých lépe dohlíželi na dění v Petrohradu.
Po válce město prodělalo první přestavby. Z této doby je významnou např. evangelická katedrála z roku 1852. Do města je následně přivedena železnice a Helsinky se stávají obchodní a průmyslovou centrálou. Díky migraci kvůli ekonomickému růstu je zde je více švédsky mluvících než Finů.

Občanská válka:

V roce 1917 se Finsko díky revoluci osamostatnilo, ale hned v lednu roku 1918 vypukla finská občanská válka. V důsledku mnoha politických nejasností se lid bouří a dělí na dvě strany. Rudí, většinou sedláci, dělníci a proruští socialisté proti konzervativním kapitalistům, převážně švédsky mluvícím. Válka trvala půl roku a přinesla mnoho obětí. Díky podpoře císařského Německa na konec vyhráli bílí, kteří pak získali většinovou vládní moc a formovali vývoj země.

Vztahy mezi Finy a sověty zůstávají napjaté. V roce 1920 se pokouší zavraždit generála Mannerheima (finský národní hrdina, šlechtic, politik, vojevůdce a po nějakou dobu prezident, viz. Mannerheimovo muzem). Současně utíkají finští komunisté do Ruska. Následuje období Stalinismu a SSSR se snaží získat co nejvíce strategických území a rozšiřovat provincii.

Zimní válka

Na konci roku 1938 už sověti startují s mobilizací blízko finských hranic a na konci listopadu 1939 zahajují bez varování a předchozího vyhlášení války Rusové krutě odstřelovat pohraniční finská města. Díky Mannerheimově obrané linii se podařilo i ve značně nevýhodném postavení odolat dvěma ofenzivním tažením Rusů. Přesto válka ještě nějakou dobu pokračovala, Rusové znásobili síly a válka končí až Moskevským mírem v březnu roku 1940. Finové se vzdávají mnoha území a přistupují na podmínky Ruska.

Pokračovací válka

Stále však panují velmi vyhrocené vztahy mezi Finy a sověty. Současně probíhá II.světová válka na většině evropského území. Hitler útočí na SSSR a podporuje Finsko, aby získal spojence proti Rusům. Finsko vyhlašuje sovětům válku a získává zpět ztracená území. Opět se vyplácí Mannerheimova výtečná strategie. Následují dva roky ústupu a opakovaně nabízených mírových dohod Finů sovětům s přiznáním hranic z roku 1939. SSSR vše zamítá. Po dvou letech relativního klidu následuje ohromná ruská ofenzíva. Rudá armáda provádí strategický tah – útočí jinde, než se čekalo a ve značné přesile. Mannerheim to ale očekává a jeho obranná linie není prolomena. Vše vrcholí velkou bitvou v červnu 1944, kde Finové vítězí díky vynikajícímu vedení a výborné strategii Mannerheima.

Příměří

Na základě neúspěchu Ruska nabízí Stalin podmínky příměří, na které nakonec Finové přistupují. V této době je Mannerheim zvolen finským prezidentem. Oficiální konec válečného stavu nastává přijetím Pařížského příměří v roce 1947.

Poválečný rozvoj města

Po roce 1947 se město začalo neuvěřitelnou rychlostí rozvíjet, stabilizovat a velmi brzy se ho podařilo obnovit. Již v roce 1952 Helsinky hostily letní olympijské hry. O návrhy centra města se na přelomu 19. a 20. století postaral německý architekt Carl Ludvig Engel. Po studené válce se město výrazně rozrostlo a stabilizovalo. Stalo se tak významným nejen turistickým centrem. V Helsinkách sídlí parlament a prezident.